Nekonvenčné metódy proti rakovine na jednej webke.

Anita Moorjani

KLIKNITE NA NáZOV KNIHY HORE

z knihy

Otázka : Co si myslíte o různých metodách léčení, ať již východních či západních?
Odpověď : Myslím, že mnohé jsou užitečné - a chtěla bych vás ujistit, že se nedomnívám, že by k
uzdravení bylo nutné projít NDE. Před NDE vycházelo všechno z mého strachu, dokonce i léčení. Mé psychologické nastavení způsobilo, že jsem hledala různé druhy léčení, protože jsem se bála, že když to neudělám, bude to mít neblahé důsledky. Když však k léčebným metodám nepřistupujeme se strachem, ale naopak s důvěrou, mají mnohem větší naději na úspěch. Za pobytu v Indii se můj stav zlepšil, protože jsem nežila v atmosféře strachu. Žila jsem v prostředí, které podporovalo zcela jiný a mnohem pozitivnější pohled na rakovinu. V Hongkongu kopírujícím Západ má většina lidí, se kterými jsem se setkala, z rakoviny obrovský strach a ten na mě přenášeli. V Indii mi naopak předkládali jinou perspektivu, která mi dodávala naději. Důvěřovala jsem tomu a na mém zdraví se to rychle projevilo.
Otázka : Říkala jste, že když jste odjela do Indie a podstoupila ájurvédskou léčbu, zdálo se, že
rakovina mizí, ale poté co jste se vrátila do Hongkongu, také nemoc se vrátila. Co si myslíte o tom, že v
Indii rakovina mizela a v Hongkongu se vrátila?
Odpověď : Již jsem o tom mluvila, domnívám se, že v mém případě ájurvéda v Indii fungovala, protože tam nedocházelo k žádnému konfliktu. Všichni kolem mě věřili stejným věcem a to, co jsem dělala, jim všem dávalo smysl. Nebyla jsem zmatená. Poprvé jsem měla pocit, že jsem na správné cestě. Měla jsem také velkou podporu ájurvédských lékařů, ášramů a podobně. Jenže tady v Hongkongu se nabízí nekonečné množství možností a přitom názory různých kulturních okruhů a postupy různých metod jsou navzájem v rozporu. Osobně bych si nikdy jako první nevybrala konvenční západní medicínu, ale kdybych netíh- la k jiným metodám, třeba bych to udělala. Pro mě to
však byla poslední možnost. Myslím, že kdybych se narodila někde uprostřed Číny, zabrala by mi i tradiční čínská medicína jenže tam bych třeba ani neone- mocněla. Víte, že v Číně se často o rakovině mluví jako o „nemoci západních lidí"? Víte, že výskyt rakoviny je v Číně, Japonsku i v Indii mnohem méně častý než na Západě? Někteří lidé se domnívají, že za to může způsob stravování, to je ovšem jen jedna část pravdy. Jiným, zřejmě mnohem důležitějším faktorem je postoj - západní pohled na rakovinu, obrovský strach a neustálé „preventivní" kampaně. Konvenční západní medicína se soustředí na odhalování rakoviny a většina jejích technologií se zaměřuje na diagnózu nemoci místo na podporu celkové fyzické pohody a
rovnováhy.
Otázka : Jaké jste zažila rozdíly mezi východním a západním přístupem k léčení?
Odpověď : Jak jsem se pohybovala mezi oběma systémy léčení, můj emocionální stav kolísal mezi strachem a nadějí. Západní lékaři se soustředili jen na rakovinu, měla jsem z nich pocit, že mé tělo napadlo něco zvnějšku a je potřeba ho toho zbavit. Jinými slovy - rakovina je nepřítel a musíme s ním bojovat. Jejich
diagnózy vždycky vzbuzovaly strach. Východní lékaři (ájurvédští i tradiční čínští) pohlíželi na mé zdraví z holistického pohledu. Viděli nemoc jako snahu mého těla vyléčit se z nerovnováhy - nejen fyzické, ale i emocionální a psychické. Rakovinu viděli ve skutečnosti jako mého spojence. Jejich metody mnohem víc uklidňují a dodávají naději. Po NDE je pro mě mnohem jednodušší vidět, že rakovina není nepřítel. Vím, co mi chtěla sdělit; v mém případě to byl způsob, jak se mé tělo snažilo mě vyléčit. Podle mě, když se díváme na rakovinu jako na nepřítele, jehož je třeba zlikvidovat, nezbavíme se prvotního problému, který ji ve skutečnosti způsobil. V průběhu NDE se objevilo něco mnohem hlubšího, co způsobilo vymizení rakovinných buněk.
Otázka : Připadá mi, že říkáte, že všechny léčebné metody mají základ v jednotlivých specifických kulturách a že při léčbě rakoviny není žádná metoda lepší než jiná. Rozumím tomu správně?
Odpověď : Ano. To v podstatě říkám a je to založeno na mých zkušenostech. Nezapomeňte, že podle mě jsou mnohé moderní nemoci vlastně duchovní a duševní potíže, které se projevují v těle. Léčba, která se zaměřuje na mysl a duši, má daleko větší šanci vyvolat změnu než přístup, který se zabývá pouze tělem. A jakákoli metoda, kterou naplno podporuje celé, zejména duchovní prostředí, je mnohem účinnější než ta, která tuto podporu nemá - zvlášť když ona metoda ovlivňuje pacientův postoj a duchovní pohled na
nemoc.
Otázka : Co si po své zkušenosti myslíte o rakovině a medicíně? Myslíte, že se dostaneme blíž k
nalezení léku na rakovinu?
Odpověď : Osobně, prostě díky své vlastní zkušenosti, se domnívám, že konkrétní případy, jako je ten můj, jsou onemocněním mysli a duše, nikoli těla. Fyzický projev je pouze příznakem něčeho mnohem hlubšího. Nevěřím, že lék v těchto případech může nalézt medicína, protože vědci hledají na špatných místech - studují jen symptomy, nikoli příčiny, a potom vyrábějí léky, které ty příčiny zakrývají. Může se jim podařit zvládnout symptomy, ale nevěřím, že najdou „lék". Zdá se mi, že kolem rakoviny se toho hodně zkoumá, zažila jsem to během své nemoci. Utrácejí se miliony za vývoj nových léků, bohužel jsem ale neviděla žádný opravdový dobře financovaný výzkum toho, co považuji za skutečnou příčinu rakoviny. Často si říkám, že je jednodušší vydělávat peníze prodejem léků než podpořit v lidech vědomí jejich vlastní božské velkoleposti. Jsem přesvědčená, že moje rakovina se týkala mé vlastní identity. Kdybych znala pravdu a věděla, kdo ve skutečnosti jsem, nikdy bych rakovinu nedostala.
Jde hlavně o to, aby tím člověk nebyl posedlý a netrávil veškerý čas jen snahou zbavit se nemoci. Je totiž mnohem užitečnější věnovat se něčemu, co vás pozitivně stimuluje. Snažila bych se ze všech sil zbavit se potřeby, aby mé zdraví bylo takové, jak si představuji, a zkoušela bych se radovat z přítomného okamžiku, jako bych již byla zdravá. Žít v přítomnosti znamená nepřetahovat s sebou zbytečnou emoční zátěž z jednoho časového úseku do druhého. Každý okamžik je jedinečný a nedá se zopakovat. Můžeme si vybrat, jestli si s sebou chceme nést své strachy a udržovat se tak v nemoci. Nemusíte být duchovní guru ani nic podobného. Jen využijte každou minutu, žijte naplno a dělejte věci, které vás těší, ať máte před sebou měsíc života nebo sto let.
Otázka : Teorie jsou zajímavé, ale co nějaké praktické rady? Jak se teď udržujete při zdraví - co jíte a čemu se ve výživě vyhýbáte?
Odpověď : Je pravda, že má výživa se od NDE změnila, ale obávám se, že jinak, než si myslíte. Pokud šlo o jídlo, bývala jsem téměř paranoidní. Byla jsem přísná vegetariánka. Jedla jsem jen biopotraviny, zajímala jsem se o makrobiotiku, vitaminové doplňky a šťávy ze zeleného obilí. To vše už předtím, než jsem onemocněla. Bála jsem se, že všechno způsobuje rakovinu, od mikrovlnné trouby po konzervanty. Jedla jsem velmi zdravě, ale dělala jsem to ze strachu. Teď jím vše, co mě láká. Mám ráda čokoládu a čas od času si dopřeju dobré víno nebo šampaňské. Dávám si záležet hlavně na tom, aby mi chutnalo a abych si to užívala. Věřím, že být šťastná je důležitější než cokoli jiného. Je otrava jíst ono takzvaně zdravé jídlo ze strachu, že onemocníte, a cítit se u toho hrozně. Úzkosti způsobují zase jiné problémy. Lidské tělo je ve skutečnosti mnohem odolnější, než si myslíme, zvláště pokud jsme šťastní a nejsme ve stresu. Dokonce i když se rozhodnu jíst zdravě, dělám to z lásky, nikoli ze strachu. Touto metodou se řídím ve všech aspektech svého života a vybízím vás, abyste tak svůj život žili také. Nabízím jediné obecné řešení, a to milovat bezpodmínečně sám sebe a nebát se být sám sebou. To je nejdůležitější lekce, kterou jsem z NDE získala, a opravdu cítím, že kdybych toto věděla odjakživa, vůbec bych rakovinu nedostala. 
„Výzkumníci z McGill Cancer Center poslali 118 lékařům, expertům na rakovinu plic, dotazník k zjištění míry důvěry, kterou měli k terapiím, jichž běžně používali. Byli požádáni, aby si představili, že by sami dostali tuto nemoc, a kterou ze šesti současných experimentálních terapií by si v tomto případě vybrali. Odpovědělo 79 lékařů. 64 z nich řeklo, že by nesouhlasili s žádnou léčbou zahrnující cis-platinum - jednu z chemoterapeutických drog, kterou běžně používali - a 58 ze 79 těchto lékařů se domnívalo, že všechny v úvahu přicházející experimentální terapie jsou neakceptovatelné kvůli neúčinnosti a vysoké toxicitě chemoterapie."
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know the truth", Credence Publications, 2000)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one