Nekonvenčné metódy proti rakovine na jednej webke.
Topiaci sa stebla chytá. Máloktoré steblo je tak silné, aby zachránilo topiaceho. 10 stebiel zachytených naraz dáva väčšiu šancu na záchranu. Nezaručujem, že vám niečo z tejto webky pomôže poraziť rakovinu!

Cézium chlorid protokol

Cesia terapie jako přírodní lék proti rakovině
Úvod do Cesium terapie


Cesia terapie, také nazývaný cesia vysoké pH terapie, k léčbě rakoviny byl objeven v roce 1970. Vědecký výzkum, který vedl k tomuto objevu sahá až do 1930. Klíčem k tomuto protokolu je alkalizaci prostředí nádoru pomocí cesia. To může být nejjednodušší přírodní léčba rakoviny známa.
Účelem tohoto článku je poskytnout vědec názory cesia vysoké pH terapie pro léčbu rakoviny, jako různé perspektivy pro pomoc při rozhodování, zda použít tento protokol. Nicméně, informace zde není, jak-k pro použití na vlastní. Neexistuje jediný protokol pro každého, protože různé druhy rakoviny, rakovina etap, a osobní zpracování historie se velmi liší od jedné osoby k příští. Vaše nejlepší strategie má rozhodnout o tom, zda budete používat tento protokol, pak dostanete léčbu poradit od odborného lékaře (viz níže).
Jak Cesium terapie byl odstartován
Vysvětlení o počátcích cesia terapie vyvolat dojem, že to může být nejlepší přírodní lék rakoviny. Vyhledávání Google nabízí více než 800.000 stránek, na cesia léčby a více než 19.000 na cesia vysoké pH terapie. Většina z nich jsou zřejmě dobré zdroje informací, ačkoli oni obvykle nabízejí informace, které se opakuje z jednoho místa do druhého. Stačí si přečíst pár získat dobrý historický pohled na tento protokol.
Myšlenka cesia s vysokým pH terapie byla nejprve navržena Dr. . Keith Brewer, když zjistil, že nádorové buňky mají zvláštní afinitu k cesia. Cesia je nejvíce alkalických kovů, a rakovinné buňky, membrány snadno absorbovat. V důsledku čerpání cesium, rakovinné buňky mnohem více alkalická, zvyšování jejich vnitřní pH až 8. 0 nebo více. Alkalized rakovinné buňky mohou žít jen na pár hodin nebo maximálně několik dní.
Zvyšování pH nádorových buněk je velmi důležité s ohledem na objev Otto Warburg v roce 1930, že nádorové buňky se daří v kyselém prostředí. Warburg také poukázal na vztahy mezi kyselost, metabolismus glukózy a snížení kyslíku v nádorových buňkách. Všechny tyto faktory změny v alkalickém prostředí, na úkor metabolismus nádorových buněk.
Klinický výzkum
Nejdříve a nejvíce plodný zdravotník k výzkumu na cesia terapie byl Dr.. H. E. Sartori. Jeho první studie začaly v roce 1981 s 50 pacientů terminální rakovinou, 47 z nich již vyčerpala všechny běžné ošetření předtím, než podstoupí léčbu cesia. Jinými slovy, jejich stav byl považován za beznadějný.
Základní cesia protokol, který Dr. Sartori použité znamenalo každodenní podávání 6 - 9 g chloridu cesného, uvedených v 3 stejné dávky. Jeho protokol také zahrnoval celou řadu důležitých doplňků a změn ve stravě.
Nejpozoruhodnější okamžitý výsledek cesia terapie bylo, že bolest zmizela u všech pacientů během 1 až 3 dny. Konvenční léčba často vyžaduje použití morfinu k léčbě bolesti u pacientů s nevyléčitelnou rakovinou. Ve skutečnosti může být jen morfin lék na rakovinu u pacientů po standardní způsoby léčby byly vyčerpány, jen aby pacienta pohodlné až do smrti.
Z prvních 50 pacientů ve studii, 25 přežilo nejméně 3 roky. Zbytek zahrnuto 13 pacientů, kteří zemřeli za 2 týdny nebo méně po zahájení studie. Jejich rakoviny se vyvíjel příliš reagovat na léčbu cesia. Jiný pacient zemřel poté, co šel domů, z smrtelný pád. Její kyčelní kosti byly spotřebovány rakovinou. Nicméně, pitva ukázala, že jí velmi málo nádor zbývající v době smrti.
Metastazující rakoviny, které se šíří, které na jiné stránky, je nejvíce znepokojující pro tradiční medicínu. Porucha je asi 95 procent, jakmile dojde k metastazování. V kontrastu, Sartori pomohl 25 z 50 pacientů terminálu žije více než 3 roky po svém lékaři už vzdali na ně. Představte si, kolik z původního počtu 50 mohl přežít, pokud jejich cesia terapie začalo dříve, než bude pozdě.
Nedostatky v této studii jsou příliš četné zahrnout do tohoto krátkého článku. Konvenční rakovina vědci mohou snadno si to od sebe. Studie byla navržena není vědecky. V nejlepším případě by říkám, že řadu případových studií, opravdu ne experiment. Případové studie jsou lékařské posudky ekvivalentní s lékařskými daty. Mají hodnotu navzdory nenabízí statisticky významné výsledky.
Konečným výsledkem je, že Sartori léčených 50 pacientů smrtelné rakoviny a 25 přežil mnohem déle než se předpokládalo, po jejich tradiční procedury. Jedním z výsledků byl bonus úlevu od bolesti u všech pacientů. Individuálních případových studií se vzpíral šance, protože cesia terapie.
Sartori práce byla následovaly další malé klinické studie prokázaly, že všichni stejně úžasné výsledky s léčbou cesiem.
Nejvyšší Rakovina Cure Kurzy
Toto tvrzení odkazuje na velký německý lékař rakoviny, Hans Nieper. Jeho úspěch byl tak vysoký, s cesiem terapie a další způsoby, které se on může měli nejlepší lék sazby vůbec. Toto tvrzení je obtížné ověřit. Nicméně, to vám dává dobrou perspektivu na to, jak jiní zobrazeno Nieper práce.
Nieper byl také široce známý pro léčbu bohaté a slavné, většinou hollywoodských herců a politiků. Jména jsou irelevantní. Nicméně, nejvíce vyprávění komentář k jeho úspěchu je citace Nieper sám o FDA, se mění takto:
"Nevěřili byste, kolik úředníků FDA nebo příbuzní nebo známí úředníků FDA přijďte za mnou jako pacienti v Hannoveru. Nevěřili byste to, nebo ředitelé AMA, nebo ACA, nebo prezidenti ortodoxní rakoviny ústavů. To je skutečnost,. "
Nenašel jsem původní zdroj za tuto citaci. Jediné, co mohu říci je, že se objeví na tisíce webových stránek. To není opravdu validace. Takže všichni máme v tuto chvíli je slabý důkaz, že to je to, co řekl. Alespoň to je shodné s pověstí Nieperovu.
Získání Léčba Nápověda
Moje rada pro použití jakékoli fyzické rakoviny vyléčit, je k práci s přírodně lékařem, nejlépe ten, kdo je zkušený v léčbě rakoviny. Máme štěstí, kde žiji, v Arizoně, že několik těchto lékařů. Ve skutečnosti, Arizona je jedním ze 14 uvádí, že licence přírodně lékařů. Bez ohledu na to, zda je vaše naturopathics státní licencí, můžete najít seriózní jeden hledá pro absolventy akreditovaných zdravotnických škol přírodně.

Více informací o přírodních vyléčení rakoviny od Dr. Dennis Clark na jeho přírodních věd rakoviny Cure Blog. Můžete si také stáhnout jeho profesionálně hodnocené rakoviny zpráva, DMSO léčba rakoviny?: Zázrak nebo podvod, právě teď. 

zdroj: http://www.nazdravi.org/cesia-terapie-jako-prirodni-lek-proti-rakovine-65385

P R E Č Í T A J T E
http://alternativnicesta.cz/chlorid-cesny-protokol/

http://www.cancertutor.com/Cancer/Alkaline.html

http://www.alternative-cancer-care.com/Liquid_Cesium_Chloride.html

http://www.thewolfeclinic.com/index.php/information-and-tools/protocols/136-the-cesium-chloride-protocol

http://cs.wikipedia.org/wiki/Chlorid_cesn%C3%BD

http://www.cancer.org/treatment/treatmentsandsideeffects/complementaryandalternativemedicine/herbsvitaminsandminerals/cesium-chloride

http://www.petrpudil.cz/obsah.html

 

LÉČENÍ RAKOVINY NAVÝŠENÍM BUNĚČNÉHO pH POMOCÍ CHLORIDU CESNÉHO
A. Keith Brewer, PhD

Do češtiny přeložil z anglických originálů S.D.K.

Původ a služby Brewerovy vědecké knihovny

Dr. A. Keith Brewer (1893 - 1986) založil v roce 1974 tuto unikátní knihovnu, která poskytuje vzácné zdroje a informace na témata, o která se zajímal. Jde o archivy Dr. Hanse Niepera, sbírku Nikoly Tesly, archiv Dr. Brewera a o Mezinárodní Sbírku (různých dokumentů), spolu s četnými měsíčními letáky a časopisy na poli medicíny, vesmírného výzkumu, vědy energie a budoucnosti, fyziky a udržiteného polnohospodářství, které poskytují specializované zdroje informací mnoha našim zákazníkům.

Úvodní poznámky vydavatele

Aubrey Keith Brewer Ph.D, se celoživotně zájímal zkoumáním procesů živých buněk. Byl přesvědčen, že nástroje a metody, které používal ve své fyzikální laboratoři, byly použitelné i pro výzkum příčin rakoviny, stárnutí a mutací. Vývoj jeho teorie i praktických aplikací vyplynul z jeho porozumění fyzikálních procesů týkajících se nukleárních procesů v buněčných membránách. Informace, jež zde uvádím, odráží mnoho jeho publikací na téma vývoje a aplikace jeho teorie. Dr. Brewer také sám financoval v roce 1984 některé z výzkumných prací provedených Dr. Marilyn Tufte v oddělení biologie Wisconsinské University v Platteville a dalších, které (dle jeho úsudku) potvrdily jeho teorii o absorbci solí cesia rakovinnými buňkami a jejich účincích.

Jejich výsledky společně s výsledky dalších výzkumníků se solemi césia vykázaly významný obrat ve vývoji nádorů a značně sníženou úmrtnost u myší s s nasazeným sarkomem, rakovinou tlustého střeva, adenokarcinomem prsních žláz, a myší s chemicky vyvolanou rakovinou kůže. Tyto počáteční výsledky byly ve stejném roce následovány prvními klinickými testy experimentální biologické léčby za pomoci cesných solí u padesáti “neléčitelných” pacientů. Vetšina z nich trpěla metastázovanými rakovinami, neúspěšně léčenými operacemi, chemoterapií a ozařováním. 50% zúčastněných přežilo roční období této nové léčby. Jednalo se o pacienty s rakovinami tlustého střeva, prsů, plic, prostaty a slinivky. Polovina pacientů, kteří zemřeli během této úvodní studie, zemřela během prvních 14 dní léčby. Tento fakt nejspíše naznačuje, že danný protocol u nich neměl čas zabrat. Tyto úvodní výsledky potvrdily použitelnost césia jakožto léčebné složky proti rakovině. Několik pacientů dosáhlo značného zmenšení a destrukce nádorů a přežití daleko přes původní odborné předpovědi. Velice vítaným efektem u většiny pacientů bylo take velmi znatelné snížení bolestí po několika dnech na cesiu. Toto snížení bolestivosti může být výsledkem neutralizace kyselých jedů pocházejících z nádorů. (Naneštěstí je těžko se dopídit, jaký byl použit protokol. Vzhledem k experimentální nátuře, délce léčení a faktu, že šlo o první pokusy s lidmi, se však lze domnívat, že dávkování césiem bylo velmi opatrné a tím ne v každém případě zcela dostatečné. Pozdější výsledky se značně lišily. )

Nejnovější výsledky výzkumu na počátku devadesátých let potvrdily originální výsledky. Přátelský a bezprostřední rozhovor s Markem Baderem, jedním z účastníků posledních výzkumů, potvrdil důsledky které chlorid cesný může mít na rozpad rakovinných nádorů u myší s vyvolanou rakovinou, stejně jako na velmi vyvinuté nádory. Jeho různé příhody o úspěších s chloridem cesným, například v případě konečné fáze rakoviny prostaty u muže a na rozpuštění nádoru velikosti míče na košíkovou u krávy, byly vítaným rozptýlením během uvádění suchopárných statistik studií, které podnikal spolu s Dr. Merilyn Tufte, Ph.D.   

Nakonec snad ještě upozornění, že:
„Práce Dr. Brewera nemá absolutně nic společného se studiemi a testy prováděnými za pomoci radioaktivních izotopů césia.”

 

Odmítnutí zodpovědnosti A. Keith Brewerem(1)

Články v této publikaci obsahují informace o některých nových a slibných výsledcích výzkumu působení chloridu cesného (CsCl) na zvířata. Ačkoliv by někdo mohl považovat tento výzkum za přesvědčivý důkaz, bylo by předčasné posuzovat uvedená data jako definitivní. Tyto počáteční výsledky pouze poskytují důvody pro další výzkum a klinické studie. Výsledky získané na malé skupině padesáti jedinců v osmdesátých letech by měly být považovány za předběžné a je třeba je ověřit a potvrdit, než bude možné tvrdit, že je tato metoda účinná.

Odmítnutí zodpovědnosti vydavatelem

Vydavatel článků se nezastává, ani nepropaguje jakékoliv použití uvedených informací. Poskytuje je pouze pro informační a vzdělávací účely a zveřejňuje je pouze pro tento účel. Uváděné informace nejsou určeny k záměně za odbornou poradu a léčení poskytované odborníkem kvalifikovaným v oblasti medicíny.  Rakovina je životu nebezpečné onemocnění a všechny záležitosti týkající se jejího léčení vyžadují kvalifikovanou péči. A. Keith Brewer Mezinárodní Vědecká Knihovna, A. Keith Brewer Nadace, nebo kterýkoliv jejich zaměstnanec, či agent, nemůže přijmout a odmítá jakoukoliv zodpovědnost za jakékoliv použití kterýchkoliv zde uvedených informací.    

Odmítnutí zodpovědnosti překladatelem

Překladatel ani nezastává, ani nepropaguje jakékoliv praktické použití zde uvedených informací. Poskytuje je pouze pro informační a vzdělávací účely a zveřejňuje je pouze pro tento účel a žádný jiný. Uvedené informace nejsou určeny k záměně za odbornou poradu a léčení poskytované kvalifikovaným odborníkem(y) v oblasti medicíny. Překladatel nemůže a nehodlá přijmout jakoukoliv zodpovědnost za jakékoliv použití, či zneužití jakýchkoliv informací které zde zprostředkoval.

 

 

Úvodní poznámky překladatele

Uvádím zde překlady statí vybraných z mnoha publikací A. Keith Brewera a jeho případných spolupracovníků atd. Sjednotil jsem informace, které se v mně dostupných originálních textech mnohonásobně opakují. Překlad jsem zhotovil s především ohledem na srozumitelnost laické veřejnosti a drtivou většinu striktně teoretických speculací neuvádím, i když zde nějaké teoretické zmínky čtenář nezbytně najde. Navíc s částmi teorie D. Brewera plně nesouhlasím na základě znalosti několika modernějších objevů nejen na poli fyziky, ale i na poli genetiky, exogenetiky, buněčné paměťové informatiky atd. a na základě informací o druhotných patologiích, které následují ve stopách podlomené imunity a které k rakovinným stavům a stavům nemocnosti všeobecně silně přispívají. Nicméně považuji teoretický náhled Dr. Brewera, který se snad jako první zabývá biochemií z pozice nukleární fyziky a zahrnuje do chemických reakcí kvantové stavy nukleárního nabuzení valencí, za velice logický a zajímavý pro ty, kdo mají tušení,  čem je řeč. Odborný text a odkazy lze najít v originálních anglických textech.

(Modrý text v závorkách jsou mé doplňující poznámky.)

 

LÉČENÍ RAKOVINY VYSOKÝM PH
A. Keith Brewer Ph.D.

 

Přeměna zdravých buněk na rakovinné

Normální zdravé buňky se mění na rakovinné v momentě, kdy se jim nedostává kyslíku, ale mají při tom zajištěn přísun glukózy. Za těchto podmínek ztrácí buňka schopnost regulovat své pH a glukóza ní prochází kvasným procesem.  PH cytoplasmy (buněčná plasma) poklesne z normální hodnoty cca pH7.35 zhruba na pH6.5. Za této situace napadnou kyseliny vznikající v buňce DNA a kompletně zničí její kopírovací aktivitu. Díky tomu se hrubě změní i informace přenášené RNA a dojde ke zničení kontrolního mechanismu buňky. Kyselé prostředí pak také vyvolá změny u chromosomů a dale přispěje ke ztrátě buněčné kontroly.  Navíc se mnohé enzymy v tomto kyselém prostředí stávají velice jedovatými a eventuelně způsobují smrt jak buněk, tak pacienta.(2) Nádor se proto skládá z vrstvy “divokých” živých rakovinných buněk s nekontrolovaným růstem, které obklopují masu odumřelých buněk.

 

Základy výzkumu léčby rakovin vysokým pH

Tato experimentální léčba spočívá na faktu, že rakovinné buňky velice snadno přijímají některé silně zásadité prvky, specielně draslík, rubidium a zvláště cesium, pokud se vyskytují v dostatečné koncentraci v  krvi a v tekutině mezibuněčné plasmy. Autor se k této léčbě dopracoval detailními sériemi fyzikálních pokusů. Základní výzkum se skládal ze série testů ohledně průniku různých izotopů skrze širokou škálu membrán mnoha typů, jmenovitě syntetických, rostlinných, zvířecích a buněčných embryonických a rakovinných membrán. Tuto práci následovala série pokusů zkoumajících odeznění fluorescence a fosforescence na široké škále buněk.

Výsledky fyzikálních testů na izotopech ukázaly, že u umělých, embryonických a rakovinných buněk přecházejí atomy draslíku, rubidia a césia přes buněčné stěny (membrány) do buněk v proporci k tomu, jak často tyto kationty narazí (princip Brownova pohybu) na membránu ve specifických oblastech jejich povrchu. Testy provedené s kationty všech ostatních prvků elektromotivní řady vykázaly podobné výsledky s tím rozdílem, že rakovinnými buněčnými stěnami nepronikaly. Pro porovnání, kationty prvků elektromotivní řady lehčí než draslík, jako je sodík, vápník a hořčík, k rakovinným buněčným stěnám nelnou a neprostupují do rakovinných buněk. Proto rakovinné buňky obsahují jen kolem jednoho procenta vápníku oproti zdravým buňkám a právě tyto lehké kationty dopravují do zdravých buněk životně důležitý kyslík. Pokud jsou zdravé buňky z jakéhokoliv důvodu připravované o dostatečný přísun kyslíku, přechází na kvasný process štěpení glukózy a mění se na rakovinné buňky, přesně jak poukázal Otto Warburg již v roce 1924.  Mění (dediferencují) se na primitivní rakovinné buňky, které už natrvalo používají místo zdravého aerobického spalování anaerobické, kvasné štěpení glukózy. Tento kvasný process je pak neklamnou známkou rakovinného vývoje.

Léčba rakoviny navýšením pH cytoplasmy (vnitrobuněčná plasma) je založena na následujících faktech:

  1. Rakovinné buňky nejsou schopny kontrolovat svou pH.
  2. Buněčné dělení ustávána v momentě, kdy pH cytoplasmy klesne pod pH 6.5, nebo přeroste nad pH 7.6.
  3. Buňky rychle umírají v momentě, kdy pH cytoplasmy klesne pod pH 6, nebo přeroste nad pH 8.  
  4. Buňky přežívají pokud je pH cytoplasmy nad pH 7.5, protože vznikající kyselé jedy jsou rychle neutralizovány a tím přestávají být jedovaté.
  5. Césiové, rubidiové a draselné soli nejedovatých kyselin(3) pronikají do rakovinných buněk v závislosti na jejich koncentraci v mimobuněčném prostředí tkáňové plasmy.
  6. Smrtelná dávka těchto solí je pro člověka zhruba CsCl = 135g, RbCl = 125g a KCl = 150g.
    Smrtelná dávka u zvířat je všeobecně CsCl = 1.5g/kg váhy, RbCl = 1.4g/kg váhy
    Přítomnost vitaminu C a A tuto dávku snižuje stejně jako dodávání zinku a selénu.
  7. Odumírající zásadité buňky jsou rychle vstřebávány a vyloučeny močí.(4)  

 

 

 

 

Denní dávkování rozložené na 3 až 4 dávky

  1. CsCl (chlorid cesný)                                       3 – 6 gramů (viz poznámky autora 1,2,3)
  2. KCl (chlorid draselný)                                    2 – 4 gramy
  3. Vitamn C                                                            5 – 10 gramů
  4. Vitamín A                                                           50 000 international units
  5. Zn gluconate                                                    100 – 200 miligramů
  6. Organický selén                                                              100 – 200 mikrogramů
  7. Amygdalin (laetrile)                                       Podle ošetřujícího lékaře

 

Aktivita a funkce různých složek

  1. Sole cesia, rubidia a draslíku jsou sílné alkalické látky a příjemci elektronů, které pronikají do rakovinných buněk v přímé závislosti na jejich koncentraci v mezibuněčné plasmě. Sole všech tří prvků účinně zvyšují pH rakovinných buněk.
  2. Vitamín C výrazně zvyšuje průnik césia a rubidia do buněk díky své schopnosti snadno pronikat buněčnými stěnami a také díky tomu, že jde o relativně slabou kyselinu, která zvyšuje rozdíl napětí přes buněčnou stěnu mezi vnitřkem a vnějškem buněk. Vitamín A se chová velice podobně jako vitamin C
  3. Zinkové soli uvolňují kysličník zinečnatý v buňkách. Ty pak lnou k vnitřní stěně buněčné stěny a způsobují zvýšený průchod césia, rubidia a draslíku do buněk. Selén se chová velmi podobně jako zinek.
  4. Amygdalin se v rakovinných buňkách rozpadá a uvolňuje HCN (kyanovodík). Tento radikál lne k vnitřní rakovinné buněčné stěně. Je velice širokým, středně silným elektronovým dárcem a nesmírně zvyšuje schopnost buněčných stěn propouštět Cs, Rb a K ionty.
  5. Vitamín E je silnou redukční látkou a díky tomu pomáhá odstranit molekuly a atomy přichycené na buněčných stěnách.   

Poznámky Autora

  1. Dr. Hellfried E. Sartori z Life Science Universal Clinic používal 6 gramů CsCl (chlorid cesný) denně, rozdělených do tří dávek po 2 gramech podávaných ihned po jídle. Toto dávkování používá spolu s množstvím doplňků. Své výsledky s padesáti pacienty uvádí v publikovaném článku. (ke koupi od Brewer Science Knihovny
  2. Dr. Hans Nieper podával 6 gramů CsCl denně a někdy více, ale vždy pod přímým dohledem. Denní dávku dělil na 3 až 4 dávky užívané během dne ihned po jídle. CsCl podával v sorbitolovém roztoku, aby zabránil nevolnostem. Také používal různé formy amygdalinu a mnoha dalších podpůrných doplňků, například vitaminy A a C. Dr. Nieper také vypozoroval znatelnou ztrátu draslíku během léčení césiem, který by měl být nahrazovaný.
  3. Dr. Neulieb věřil, že také dochází k zvýšeným ztrátám sodíku, vápníku a magnesia, které by měly také být nahrazované.  Zatímco tato terapie se může zdát vhodná i k léčení po domácku, Dr. Neulieb tuto myšlenku zavrhoval právě díky vznikajícím nerovnováhám jednotlivých elektrolytů a vřele doporučoval sledování lékařem.
  4. Malé dávky CsCl, například 0.5g denně, by neměly být užívány. Mohou být akorát tak dostatečné na to, aby zvýšily pH v rakovinných buňkách natolik, že spíše podpoří jejich množení a tím zhorší a urychlí průběh rakoviny. Je naprosto nezbytné dodávat dostatečné množství CsCl, aby se pH cytoplasmy rakovinných buněk zvedlo na hodnotu 7.8 a výš.
  5. KCl (chlorid draselný) a vitamin E jsou podávány jako pomoc zdravým buňkám. Předchází otravě  zdravých buněk kyselými jedy, unikajícími z rakovinných buněk.
  6. Přímé injekce do nádoru se nedoporučují, protože porušení nádorového obalu může vést k úniku kyselých jedů do zdravých tkání. Tento problém byl pozorován na myších.
  7. Na více než čtyřiceti pacientech léčených césiem v osmdesátých letech bylo pozorováno, že všechny bolesti spojené s rakovinným onemocněním zmizely během 12 - 24 hodin. V několika případech, kdy byl pacient zároveň na chemoterapii a pod vlivem velikých dávek morfia, bylo třeba čekat až 36 hodin, než pominuly příznaky závisloti. V každém jednom případě odstranilo podávání césia bolesti u všech druhů rakoviny. Stejných výsledků bylo dosaženo i u testovaných myší.
  8. Pacienti s rakovinou mají sklon ke zvracení. Tento problém je v některých případech posílen podáváním solí césia, rubidia a draslíku. Nepříznivý projev zvacení může být snížen a i odstraněn podáváním menších dávek během jídla a ještě lépe hned po jídle. Proto se doporučuje rozdělovat denní příjem 6 – 7g CsCl na tři až čtyři dávky užité těsně po jídle.(5)
  9. Účelem této léčby je zvýšit obsah CsCl v tělesných tekutinách a tím zvýšit zásaditost cytoplasmy rakovinných buněk a jejich následovné odumírání. Testy na myších při podávání RbCl (chlorid rubidný) prokázaly velice rychlé zmenšování nádorů a odstranění bolestivých příznaků rakovin, avšak novější data z Unversity of Wisconsin – Platteville a ze School of Medicine v Lubbock – Texas, prokázaly ještě vyšší účinnost cesiových solí.
  10. Všechny oblasti Země s nízkým výskytem rakoviny mají vysoký obsah césia a rubidia v půdách a tím i v lokálně pěstované potravě.
  11. Testy na myších vykázaly stejný efekt, ať již byly soli dodávané ústně v roztoku vynuceným polknutím, nebo injekčně do břišní dutiny. Data také vykázala velice znatelné zmenšování nádorů už během prvního týdne a pokračování v léčbě vykázalo eventuelní zmizení nádorů. Nebyla však obdržena žádná data pro leukemii.
  12. Analýza za pomoci hmotnostní spektrografie ukázala, že buněčné obaly rakovinnch buněk ochotně přijímají na svůj povrch soli cesia, rubidia a draslíku a stejně tak ochotně je propustí, zatímco nepropustí sodík, magnesium a vápník. Draslík a především cesium a rubidium jsou jedněmi z nejzákladnějších prvků a s kyselinami tvoří velice silné zásady. Přijetím rakovinnými buněkami v dostatečném množství je možné za jejich pomoci zvýšit pH cytoplasmy (buněčná plasma). Vzhledem k tomu, že mléčné kyseliny přítomné v nemocných buňkách jsou relativně slabé, je takto možné zvýšit pH v jejich cytoplasmě na pH 8.5 - 9. V tomto rozsahu dochází k rychlému odumírání rakovinných buněk během maximálně několika dní. Usmrcené buňky se pak rychle vstřebají do tělesných tekutin a tělo se jich zbaví močí.(4)
  13. Aktivita chloridů draslíku, rubidia a césia je velice podobná aktivitě kuchyňské soli a všecny tři jsou zhruba stejně jedovaté, avšak předávkování césiem má stimulační efekt na nervový systém. Tyto soli mohou být podávány ústně a žilní injekcí. Stejně tak mohou být vstříknuty injekcí přímo do nádoru, ale tento způsob se nedoporučuje. Podávání během současných testů, ať již na lidech, nebo na myších, bylo vždy ústně.

 

Historické vztahy

Dietní léčby rakoviny, které zahrnovaly do nějaké míry některé ze zmíněných látek, byly popisovány už na začátku dvacátého století. Jejich společnou složkou byla mrkvová šťáva, která má vysoký obsah draslíku a vitaminů A a K. Nejlépe dokumentovanou byla Gersonova metoda. Dr. Gerson podával vysoké dávky mrkvové šťávy denně spolu s draselnými solemi.

V nedávnější době způsobilo podávání amygdalinu a dalších nitrátových radikálů veliké rozpory ve vědecké společnosti.  Jednim ze základních důvodů k rozepřím bylo trvání některých zastánců používání amygdalinu na tom, že dieta s vysokým obsahem draslíku je nutná, aby byly tyto metody účinné. Tyto empirické metody však postrádaly porozumění fyzice buněčných obalů a tím pádem žádná z nich nevyužívala svůj plný potenciál. Díky tomu docházelo k dalším vážným sporům, které se soustředily na jednotlivé složky takových režimů a jedním z nejzávažnějších problémů bylo nepochopení omezených schopností draslíku, jakožto přepravci glukózy. Nicméně vysoká účinnost solí rubidia a césia na zastavení rakovinného bujení a rozpad nádorů u myší byla nedávno demonstrována v moha studiích (9, 16, 32 Tufte, nepublikované práce)(6)

 

Zeměpisné vztahy

Většina lidí má extrémně malý příjem sesia a rubidia. Nicméně v některých oblastech na Zemi se cesium a rubidium vyskytují přirozeně v půdě a ve vodě ve významném množství, což platí specielně pro sopečné půdy. Pokud pochází potraviny obyvatel těchto oblastí z místních zdrojů ovce a zeleniny, lze pozorovat, že tito lidé trpí rakovinou velice málo. Jakmile však přejdou na importované, komerční potraviny, výskyt rakoviny nepředstavitelně vzroste. Na Zemi je několik míst s velmi nízkým výskytem rakoviny. Tím je myšleno od 1 z 1000 obyvatel postižených rakovinou až po prakticky žádný výskyt. Naneštěstí dieta obyvatel těchto oblastí nikdy nebyla studována z hlediska pH. Jsou však k dispozici dostatečné, i když nepřímé údaje, které ukazují, že tato teorie prevence a léčení rakoviny je plně aplikovatelná.

Severoameričtí Indiáni Hopi

Výskyt rakoviny mezi severoamerickými indiány Hopi je udáván jako 1 : 1000, zatímco v USA celkově je poměr 1 : 4. (Dnes už 1 : 3). Naštěstí byly provedeny analýzy jejich stravy z hlediska obsahu minerálů a jejich obsah byl znatelně bohatší než u konvenčních, “civilizovaných” potravin.  Tradiční strava kmenů Hopi je velmi bohatá na draslík a extrémně bohatá na rubidium.(7)  Jejich hlavní složkou stravy je modrá kukuřice a místo uhličitanu sodného používají popel ze zelených listů chamisy, rostoucí v poušti (který slouží jako kypřící složka těst). Tyto listy jsou velmi bohaté na rubidium a nezbytně musí být velice bohaté i na cesium. Indiáni Hopi také jedí veliké množství ovoce, včetně meruňkových jader. Ve skutečnosti je obsah některých minerálů v jejich stravě až 35x vyšší než v komerční potravě. Nelze než vyvodit, že nízký výskyt rakoviny mezi indiány Hopi je především způsoben jejich vysokým příjmem solí cesia, rubidia a draslíku.(8) Taková dieta také nutně dodává vysoký obsah dalších látek, včetně nitrilů (laetrile), které navyšují propustnost buněčných obalů.    

Severoameričtí Indiáni Pueblo

Na straně druhé, Pueblo indiáni upustili od svých tradičních zdrojů potravy ve prospěch komerční. Jejich výskyt rakoviny během tohoto procesu narostl z 1:1000 na 1:4, což je z úrovně indiánů Hopi na průměr USA. Je tedy docela možné, že výskyt rakoviny nemá nic moc společného s karcinogeny a vše společné s omezením césia, rubidia a přidružených látek v potravě.

Indové Hunza

Rakovina je prakticky neznámá mezi Hunzy v severním Pakistánu. Jejich strava však bohužel nebyla chemicky analyzována. Nicméně, existují dostatečné nepřímé údaje, abychom mohli určit, že je bezpochybně velice bohatá na cesium, draslík, nitrily a nejspíše i rubidium. V horské oblasti obývané Hunzy se hojně vyskytuje minerál biotite (černá slída), nejen bohatý na draslík ale též velice štědrý na  césium a rubidum. Hunzové historicky vždy jedli lokálně pěstovanou potravu a jsou vice méně vegetariáni a jedí veliké množství ovoce, specielně meruněk. Jistý pofesor se nechal slyšet, že je viděl jíst až 40 meruněk denně. Meruňková jádra jedí buďto jak jsou, rozemletá na mouku, nebo z nich lisují olej. Meruňkový olej například přidávají do domácího vína. Voda, kterou Hunzové jednak pijí a jednak s ní zavlažují svá pole, pochází z ledovcových vod zakalených rozmělněnými horninami. Hunzové tuto vodu nazývají “mlékem hor”. Běžný Hunza vypije v průměru 4 litry této vody denně. Chemik, který se u nich vyskytoval na misi, vodu analyzoval a shledal ji velice bohatou na césium. Jejich strava je tedy evidentně bohatá na nitrily i na minerály, takže v souladu s touto teorií lze očekávat, že výskyt rakoviny u Hunzů bude minimální.

Kavkaz

Stejně jako u Hunzů, hornatá oblast Kavkazu je pověstná svým množstvím velmi letitých a především zdravých a činných starců. Tito lidé se také živí lokálními plodinami. 70% jejich kalorií pochází ze zeleniny a ovoce, zatímco zbytek zastupuje mléko a maso. Jak rubidium, tak cesium, lze v oblasti najít bohatě zastoupené jak v horninách, tak v minerálních pramenech Kavkazu a jejich vysoký obsah je dokumentován alespoň v některých lokálních rostlinách.

Kavkaz hraničí na východě s Černým mořem, jehož vody obsahují 450mikrogramů rubidia na litr, zatímco voda severniho Atlantiku obsahuje 120 mikrogramů na litr (shoduje se s průměrným obsahem všech oceánů). Ačkoliv život horalů vyžaduje velikou fyzickou zdatnost a činnost, podobná dlouhověkost není známa ani z Alp, ani z Karpat. Jako vysvětlení se nabízí přítomnost vysokého obsahu rubidia a césia na Kavkaze.

Střední Amerika a Andy

Také jsou známy oblasti ve střední Americe a výšiny Peru a Equadoru s velmi nízkým výskytem rakovin. Lidé těchto oblastí jedí značné množství ovoce včetně jader.(9) Analýzy ovoce z těchto oblastí vykazují bohatý obsah rubidia a césia. Je také známo, že lidé trpící rakovinou, kteří do takových oblastí přišli žít, nejenže přežívali o mnoho měsíců vzdělané věštění smrti experty v oboru onkologie, ale rakovina jim i “záhadně” mizela.

Jeden příklad za všechny. Tým chirurgů otce a syna oznámil staršímu autorovi této publikace případ, kdy muž s masivními nádory v břiše, kterému bylo v USA předpovězeno maximálně 3-6 měsíců života, byl po roce vyšetřen a shledán naprosto zdravým. Pacient prohlásil, že šel žít s místními indiány na (neuvedený) ostrov u střední Ameriky. Jejich dieta sestávala především z ovoce, zeleniny a mořských živočichů.  Během měsíce mu zmizely všechny příznaky rakoviny a žil tam celý ten rok, než se vrátil do USA. Analýza ovoce obdrženého z tohoto vulkanického ostrova prokázala, že má velmi vysoký obsah césia a rubidia, což je celkem typické pro sopečné půdy. Jeho dieta splnila požadavky na vysoké pH a obsah dalších podpůrných látek, vyhovující zde uvedené teorii protirakovinné léčby.

 

Role glukózy

Úspěch léčení rakoviny vysokým pH vyžaduje dostatečný přísun solí césia, rubidia, anebo draslíku, avšak u draslíku je třeba silně omezit příjem glukózy a pak lze i za jeho pomoci zvýšit pH v cytoplasmě rakovinných buněk na jejich smrtelnou mez. Zvýšený, ale nedostatečný příjem těchto minerálů může naopak urychlit růst nádorů.

Popsaný test a celá řada podobných pokusů byly provedeny mezi rokem 1941 a dneškem. Nepochopení fyzikálních zákonitostí stojících za tímto pokusem bylo zodpovědné za všeobecné uvedení mylného conceptu aktivní přepravy látek (protonová pumpa) přes buněčné stěny a s tím i role glukózy v této přepravě. Základem těchto pokusů bylo zmražení běžných lidských červených krvinek ve slaném roztoku  mezi 0°C a –2°C. Čas potřebný k přemístění iontů byl dostatečný, aby se v tomto stavu přemístily běžnou difúzí. Tyto buňky pak během podchlazení ztrácely draslík a přibýval v nich sodík, dokud se neustanovila nová rovnováha. Poté byly zahřáty na 37°C buďto za přítomnosti, nebo za nepřítomnosti glukózy ve vnějším prostředí. V přítomnosti glukózy se iontový stav vrátil na přirozenou hodnotu, kdy cytoplasma zaznamenala přírůstek draslíku a ztrátu sodíku. Za nepřítomnosti vnější glukózy nedošlo k žádným změnám oproti studeným podmínkám. Stav buněk přešel na normál pouze za přítomnosti glukózy. 

Další zajímavé obměny předešlých pokusů ukázaly, že kyanovodík zabránil přemístění kationtů i za přítomnosti glukózy. Tento výsledek předpovídá Brewerův model. Dr. Brewer ukázal, že kyanovodík lne zevnitř k buněčné stěně a tím brání kvantovému nabuzení dvojitých valencí v buněčné stěně. I když je přítomna energie na samotné vytvoření dvojité valence, poskytovaná normálním anaerobickým metabolismem glukózy, kvantové nabuzení valencí bylo zablokováno kyanidovým radikálem. Aktivita látky auabain je nejspíše podobná aktivitě kyanidu v tom, že zabraňuje nabuzení dvojité valence. V těchto pokusech auabain také zabránil normalizaci kationtových koncentrací.  Bylo zkoumáno i působení dalších látek na draslíko - sodíkovou výměnu. Všeobecně se věřilo, že jeden druh takových látek zabraňuje štěpení glukózy a zabránění jejího štěpení by mělo přinést stejné výsledky jako její nepřítomnost, avšak autoři nevědí, jaký za tím stojí mechanismus.

Shledali jsme, že průběh odeznění fosforescence byl specifický pro všechny typy buněk a jejich částí. Zde bychom se měli zmínit, že spektra pocházela pouze z nabuzených podvojných valencí fosfolipidů buněčných stěn. Všechny podvojné valence jsou schopné nabuzení (podle současné teorie na vyšší elektronovou orbitální hladinu, podobně jako elektrony diod atp. vyzařujících monochromatické “laserové” světlo). Zatímco monochromatická spektra pohasínající fluorescence a fosforescence jsou specifická pro každý podvojný valenční spoj, mohou být ovlivněna blízkými a silnými polarizovanými radikály a mohou být kompletně potlačena molekulami lnoucími k povrchu buněčných stěn.  Proto morfium, stejně jako ulpívající polycyklické molekuly, mohou kompletně potačit nabuzení valencí fosforo-kyslíkových tuků, které charakterizují všechny buněčné stěny. (10)

Model Dr. Brewera kompletně vysvětluje tyto pokusy. Vysoká koncentrace draslíku shledaná v buňkách a vysoká koncentrace sodíku zevně, jsou udržovány díky rozdílu v nabuzení elektronové energetické hladiny dvojitých valencí buněčných stěn a tyto stavy jsou regulovány energetickým stavem buněčné stěny. Silové pole a podmínky prostupnosti stěny jsou rozdílné v základním stavu valencí a nabuzeném stavu valencí (a logicky i v rámci tohoto rozmezí, které není nutně vždy “kvantovou” záležitostí).

    

Amygdalin – laetril – vitamín B17(11)

Základním faktorem sporů o účinnosti laetrilu spočívá v nepochopení mechanismu, kterým laetrile působí v rakovinném nádoru. Toto nepochopení také často vede k jeho nesprávné aplikaci. Účelem tohoto článku je představit mechanismus jeho působení v rakovinných buňkách a možností jeho podpůrného použití při léčení rakovin navýšením pH v rakovinných buňkách.

Laetrile se nachází v meruňkových jádrech a mnoha ořechách. Podobné látky lze nalézt i v mnoha kořenech a vlákninách. Chemický vzorec je C14H14NNaO7.  Kyanidový radikál (CN) je v molecule připojen k CH skupině spojující dvě cyklické skupiny.  Běžná teorie akce laetrilu předpokládá, že fermentace probíhající v rakovinných buňkách formuje mnoho enzymů, mezi kterými se vyskytuje betaglycosidasa.Tento enzym, který se však nevyskytuje ve zdravých buňkách, rozkládá laetrile a uvolňuje HCN (kyanovodík).  Tímto se předpokládá, že HCN, který je všeobechně znám jako prudký jed, nějak otráví rakovinné buňky a usmrtí je. Někteří zastánci léčení laetrilem trpí pocitem, že pokud buňka neprodukuje dostatek HCN na to, aby ji zabil, HCN alespoň potlačí aktivitu dalších jedovatých enzymů a tím pacienta povzbudí, obnoví jeho chuť k jídlu a zpomalí, nebo zabrání ztrátě váhy a utiší do nějaké miry bolesti.   

Biologické účinky HCN v organismu ho činí jedním z nejzajímavějších sloučenin. Již dávno se ví, že jde skutečně o velice prudký jed, jehož smrtelná dávka pro člověka je mezi 50mg – 60mg. Kyanovodík je jedovatý v plynném stavu, stejně jako ve různých formách jeho soli. V organismu velice rychle způsobí dušení, křeče, paralýzu a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Pro porovnání, přítomnost HCN v tabákovém kouři v koncentraci zhruba 1100ppm, má velice zajímavý efekt. Pokud by v něm nebyl, všichni kuřáci by velice rychle pomřeli na následky obsahu par polycyklických, rakovinotvorných látek. Dr. Alton Ochsner poukazuje na to, že všchni kuřáci mají dýchací kanály vystlané rakovinnými buňkami. Dlouho bylo záhadou, jak je možné, že tyto buňky zůstávají nečinné a nebují. Nyní se tedy našlo vysvětlení, proč tomu tak je, a může za to právě HCN.

(pomineme-li podrobnosti teorie Dr. Brewera a vysvětlování nukleáních vzahů a nabuzení “podvojných” “elektronů” valencí)  Kyanovodík blokuje výměnu potenciálů mezi buňkami neuronů nervové soustavy a tím blokuje alespoň některé cesty výměny a zasílání nervových signálů, což způsobuje příznaky otravy kyanidem. Na straně druhé, HCN přijímané kouřením v malých dávkách pouze zpomaluje nervové impulsy a má uklidňující účinky. Na rozdíl od organismu těla, zhoubný nádor nezávisí na nervové soustavě a komunikaci a tím pádem nemůže být tímto způsobem otráven k smrti. Avšak, HCN může silně ovlivňovat jeho vývoj, či spíše destrukci.(12)


Na rozdiel od autorov textu používam namiesto Amygdalinu Artemisinin, má rovnaké účinky aj mechanizmus pôsobenia ako Amygdalin, je však dostupnejší, pri liečbe efektívnejší a organizmus menej zaťažuje ako Amygdalin.

 

Testy na zvířatech

Léčení za pomoci zvýšení pH v rakovinných buňkách bylo poprvé testováno na myších na Americké Universitě ve Washingtonu, D.C. Během těchto testů byly do břišní dutiny myší implatovány 2mm3 krychličky z prsních nádorů a ponechány 8 dní aby bujely. Poté byly myši rozděleny do dvou skupin, pokusné a kontrolní. Pokračovalo se s krmením obou skupin standartní laboratorní potravou, ale pokusná zvířata byla přinucena polykat 1.11g uhličitanu rubidného denně ve vodním roztoku. Po dalších 13 dnech začaly myši v kontrolní skupině umírat a všechny myši obou skupin byly obětovány, nádory vyjmuty a zváženy. Nádory testované skupiny vážily jednu jedenáctinu (1/11) oproti nádorům kontrolní skupiny.

Implantované carcinomy v myších byly take studovány na Wisconsinské Universitě v Plattevillu Dr. M Tufle. Byly léčeny injekcemi uhličitanu cesného do břišní dutiny a výsledky vykázaly 97% potlačení růstu nádorů (určitě po omezené době a v poměru k neléčeným kontrolám)

Dr. Messiha a tým z Texaského Technického Institutu v Lubocku podával myším soli césia s podobnými výsledky a jeho práce také vykázala drastické zmenšení nádorové hmoty.

 

Klinické testy a zkušenosti(13)

Dr. H. Sartori z Life Science Universal Inc, Zdravotního Střediska v Auroře ve Washingtonu, D.C. přijmul metodu léčení vysokým pH. Provedl rozsáhlé testy na prvních 30 pacientech počínaje Březnem 1981. Studie zahrnvala 8 různých typů rakoviny. Protokol Dr. Sartoriho zahrnoval podávání 2g CsCl třikrát denně po jídle. Většina pacientů také brala 5-10g vitamínu C, 100000 international units vitamínu A a k tomu 50 – 100mg zinku denně. Stejně jako Dr. Neiper, Dr. Sartori podával pacientům také nitrosily v podobě laetrilu. V podstatě všechna bolest pacientů zmizela maximálně do 48 hodin od začátku kůry. Delší časy byly nezbytné u pacientů, kteří byli před tímto testem závislí na velikých dávkách morfia, ale nádoroy se velice rychle vstřebávaly u všech pacientů. Produkty rozpadu nádorů odcházejí močí v podobě kyseliny močové a její obsah v moči se během léčby mnohonásobně zvyšuje. Zhruba 50% pacientů byly terminální případy neschopné práce. Většina z nich se eventuelně opět vrátila do práce. Postranními účinky u některých pacientů byla nevolnost a eventuelně u některých z nich i průjmy. Obě jsou spojeny se všeobecným stavem zažívacího ústrojí.  Průjem může do jisté miry být ovlivněn příjmem vitamínu C. Podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí,  interpretace informací testů, včetně čtyřech pitev pacientů, kteří zahynuli buďto při nehodě, nebo na infekci, je, že při tomto testu bylo dosaženo 100% úspěšnosti vyléčení. Léčení probíhalo dokud nezmizely všechny příznaky rakoviny, typicky 30 dní, i když došlo i k celkem velikým rozdílům v době léčení. Poté byli pacienti přeorientováni na nízké, udržovací dávkování.

Dr. H Nieper z Hanoveru v Západním Německu podává pacientům chlorid cesný v dávkování 50g na týden s pozoruhodnými výsledky, včetně vyléčení alespoň jednoho případu masivního primárního nádoru játer. Věří, že případné nevolnosti během léčby mohou být řešeny podáváním césia v roztoku sorbitolu. Také vypozoroval, že při léčbě dochází ke snižování hladiny draslíku v těle a poukazuje na to, že je ho třeba nahrazovat. Nejen další doktoři, ale dokonce i “nezávislí” pacienti použili césiové, nebo rubidiové soli s vynikajícími výsledky.

Uvádíme zde pouze jeden případ za všechny.

Ženě se dvěma tvrdými nádory o průměr 8cm – 10cm, jeden na štítné žláze a druhý na hrudi, bylo odborně předpovězeno, že může očekávat maximálně 3 – 6 měsíců života. Byla trápena chemoterapií, ale ta byla eventuelně přerušena, protože ji nesmírně vyčerpávala. Brala o své vůli laetrile a koupila si lékovku s 50g CsCl, k čemuž jí bylo řečeno, ať bere 4g denně. Protože byla velice vystrašena, využívala celou lékovku s 50g chloridu cesného během týdne. Ke konci týdne nádory velice změkly a ona si pořídila dalších 50g, které využívala během dalšího týdne. Pak už nebyla schopna nádory najít. Teprve po roce nahlásila svůj případ a o dva roky později byla stále ještě bez jakýchkoliv známek rakoviny.   

 

Dávkování a postranní účinky při léčbě chloridem cesným

Několik problémů s léčbou chloridem cesným si zasluhuje další studium. Jedním z nich je ustanovení minimální účinné léčebné dávky. Několik doktorů pozorovalo, že podávání 0.5g CsCl denně ve skutečnosti podpoří rakovinné bujení, což lze i teoreticky očekávat. Současné údaje poukazují, že dávkováni 3g a vice denně je u člověka účinné. Otázkou také je, zda by byl účinější uhličitan cesný. Stejně tak je otázkou, zda by byly účinnjší vnitrožilní injekce a injekce do břišní dutiny (popřípadě svalové).  Obě byly shledány jako účinné na myších, ale nebyly testovány na lidech.    

Nevolnost je v některých případech průvodním jevem léčby, specielně v případech, kdy pacient zároveň trpí na žaludeční vředy.(5) Tento nepříznivý postranní účinek je podstatně nižší při dávkování 3g CsCl denně než 6g denně. Je ho možno také snížit podáváním CsCl v roztoku sorbitolu, jak už bylo uvedeno dříve.

Několik pacientů také trpělo průjmy. Tento účinek  může být spoluzapříčiněn užíváním vitamínu C, ale užívání laetrilu ho očividně snižuje.

Další studie jsou podnikány k ustanovení minimální denní preventivní dávky césia, rubidia a nejspíše draslíku v dietě.

Také byl podán patent na použití CsCl jako nervového stimulantu. Soli césia jsou velice účinné na regulaci srdeční arytmie a z klinických údajů vyplývá, že soli césia jsou účinné i při léčbě maniakální deprese.(14)

 

Závěr(15)

Léčba vysokým pH se jeví jako extrémě účinná proti zhoubným nádorům. Dnes již existuje veliké množství údajů jak ze zvířecích pokusů, tak z klinických zkoušek a pozorování. Hodnota této léčby je také podpořena teoretickými důkazy a geografickými údaji a uvedená metodologie léčby by měla být zevrubně prozkoumána. Pokud budou její výsledky duplikovány, měla by rychle vytlačit chirurgii, ozařování a chemoterapii při léčení rakovin. Také by se měla konzumovat dieta bohatá na draslík a transportní vitamíny a minerály jako prevence rakovin. Mnoho ovoce a zeleniny se může při takových dietách projevit jako velmi použitelných.

 

Poznámky překladatele

1)            Odmítnutí zodpovědnosti jsou z politicko právních důvodů nezbytnou součástí všech podobných publikací a nelze z nich usuzovat, zda poskytované informace mají, či nemají platnost v rámci danného výzkumu.

2)            Pokud se podíváme na charakteristiky biofilmů, lze si představit rakovinný nádor jako vice méně kulový biofilm, složený ze “zdivočelých” lidských buněk a mnohdy druhotných patologických organismů, a že jde o pokus lidských buněk se nějak na vlastní pěst vypořádat jednak s nepříznivým prostředím v těle a jednak s druhotnými patologiemi, jako jsou bakterie, plísně a některé parasitické nákazy, a popřípadě se s nimi i symbioticky sžít a přežít. Vzhledem k tomu, že rakovinné nádory celkem často obsahují i části lidských struktur, jako jsou kousky kostí i rozeznatelných měkkých tkání, neúplné zuby atp, lze se domnívat, že v některých případech se lidské buňky v nárorech začnou vyvíjet i “normálně” a pokoušejí se opět získat kontrolu alespoň v rámci nádoru a vytvořit celý nový lidský organismus. To nasvědčuje, že rakovina je projevem “pudu sebezáchovy” lidských buněk, které se ocitly v příliš nehostinném prostředí, ve kterém nemohou žít a zároveň fungovat jako součást celého lidského organismu. V analogii je lze přirovnat k bezdomovcům, přežívajícím na odpadcích a často tvořícím i jakási přechodná a proměnná společenství.

3)            Jedovatost a nejedovatost je stejně tak funkcí kvality, tudíž druhu kyseliny (nebo zásady, či jakékolv látky), jako je její koncentrace v roztoku. Dr. Brewer ve svých odborných publikacích samozřejmě spoléhá na to, že čtenář je odborník a dostatečně rozumí relativním vztahům termínu “jedovaté”. Zabýval se především chloridy a to pro to, že chlór je člověku naprosto přirozený v mnoha formách a stejně důležitý jako kyslík, a to přesto, že jeho role v aerobických organismech, od rostlin až po člověka, byla v povědomí laické a dokonce i veliké části odborné veřejnosti úmyslně zdemonizována polopravdami týkajícími se především chlorování vody.

4)            Tento výrok je neskutečným zjednodušením. Jakékoliv organické látky v těle jsou de facto ve tkáních enzymaticky stravovány a teprve produkty trávení, které jsou tělu momentálně nevyužitelné, odcházejí nejen močí, ale i mízním systémem do střeva. F.W. Koch již kolem roku 1920 naprosto neodiskutovatelně prokázal svými teoretickými a hlavně empirickými poznatky, získanými během jeho nesmírně účinného léčení rakovin injekční aplikací upravené zvířecí cytoplasmy do krve, že rozpad rakovinných nádorů slouží z veliké části i jako výživa těla (za danných podmínek).

5)            V alternativní medicíně je už delší dobu znám klinický fakt, že nemocní lidé všeobecně mají problém s produkcí kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku a že její doplňování během takové krize nejen odkyselí žaludek, protože z něj HCl odstraňuje kvasné bakterie a tím procesy vedoucí k produkci především kyseliny mléčné z nestrávených zbytků jídla (oproti tvrzení ortodoxních moudrostí), ale zároveň obnoví chuť k jídlu. HCl pak také zastavuje zvracení potravy, se kterou si HCl prostý, nebo téměř prostý žaludek nedokáže poradit. Vzhledem k tomu, že prakticky všechny shora uvedené minerální doplňky jsou silně zásadité a hlavně v podobě chloridů, které už nemohou být dále ochlorované, kyselina chlorovodíková doplňovaná v dostatečném množství zmiňované minerály dokáže upufrovat alespoň na pH 7.

Tím pádem začne již tak velice těžce zkoušený žaludek a zažívací system opět jakž takž správně pracovat. Pokud se dodá poněkud více HCl, nic zlého se neděje. Jednak zbyde část HCl na žaludeční trávení potravy a jednak dvanáctník, který je na to zařízený, případnou přebytečnou kyselost zneutralizuje uhličitanem sodným. Problém s nedostatkme žaludeční HCl je nepřímo potvrzen i tím, že chorid cesný je podstatně hůře snášen pacienty s historii “žaludeční nervózy” a žaludečních vředů. Oba tyto stavy jsou zapříčiněny původně momentálním nedostatkem HCl především díky psychickým stresům a následně přítomností nesprávných bakterií v žaludku, především helicobaktera pylori, které po napadení potlačují v žaludku produkci HCl.

6)            Zde je třeba si uvědomit, že odborné publikace jsou silně cenzurované a čím prestižnější, tím přísněji, a to nejen skutečnými odborníky.  Zde je předkládám bizardní případ, kdy velice specializovaný vědecký papír http://en.wikipedia.org/wiki/Jacqoues_Benveniste od nositele Nobelovy ceny Jacquese Benvenisty s velice specializovaným zaměřením na mikrobiologii, pískala pro prakticky nejprestižnější vědecký časopis Nature tato povedená trojka:
a) Jakýsi James Randi, známý po přezdívkou Amazig (úžasný) Randi, původním povoláním profesionální kouzelník a v současné době dobře placený skeptik.
b) Editor časopisu Nature, nemaje jakoukoli přiměřenou kvalifikaci v oboru mikrobiologie.
c) Walter W. Stewart, podvodník a samozvaný a expert bez vědeckých titulů, který nedávno také vrhl podezření na práci dalšího významného nositele Nobelovy ceny, Davida Baltimora. http://en.wikipedia.org/wiki/David_Baltimore
Z toho také vyplývá, že informace, které se nehodí ortodoxní oligarchii do krámu, mohou skončit nejen v neuznávaných publikacích, ale nemusí k jejich publikaci dojít vůbec. Proto lze také na intrenetu najít sem tam velice zajímavé odborné papíry, jejichž autoři ze zoufalství dají svou práci k posouzení a použití široké veřejnosti. V konci také často dochází k neskutečné perzekuci nekonformních autorů, kteří se pokusí publikovat byť i faktuální výsledky své práce.  

7)            Autor sice mluví povětšinou o prvcích cesium, rubidium a draslík, avšak toto vyjádření je třeba chápat jako jejich formy v podobě organických a anorganických sloučenin, tedy solí.

8)            Studiem dalších dokumentů, týkajících se například selenu, hořčíku a jódu, se lze dopídit, že mnohé z těchto oblastí se pekrývají i s oblastmi bohatými na další minerály. Naneštěstí snad nexistují studie, které by nebyly natolik úzce zaměřené, že jsou silně zavádějící a prakticky nepoužitelné. Nicméně, nevím o žádných specializovaných studiích, jejichž teoretické předpovědi a případné klinické zkušenosti by se mohly rovnat výsledkům uvedeným v práci Dr. Brewera.

9)            V podstatě všechna jádra a ořechy obsahují amygdalin. Nicméně, čím hořčí, tím víc. Proto taky USA uzákonilo, že na jejím území se nesmí pěstovat, či přepravovat hořké mandle a dokonce se snažili postavit mimo zákon i prodej sladkých, surových, nespařených mandlí. Ze surových totiž lze velice rychle vypěstovat hořké.

10)          Což znamená, že vlnová délka a frekvence vyzařování monochromatického světla jednou kterou valencí může být alespoň u organických látek naprosto plynule regulována vnějším elektrostatickým polem, což kompletně zamordovalo Bohrův atomový model spolu s celou kvantovou teorií. Těch zabijáků je však víc. Už slova podvojná a trojitá valence jsou pouze neprokázanou, ačkoliv použitelnou teoretickou spekulací a neznamenají nic jiného, než že jde o valence v různém stavu elektrického nabuzení, tedy na různých “kvantových orbitech”. Navíc zde docházíme k faktu, že živé organické struktury jsou nejen schopny vyzařovat světlo, ale navíc i regulovat jeho frekvence změnami struktur elektrických polí na mekulární úrovni, což je samozřejmě i důsledek už třeba fyzické činosti, ale i myšlenek, emocí a nemocí.

11)          Amygdalin a laetril nejsou úplně přesně jedna a tatáž látka, avšak jsou často zaměňované a obě zahrnuté pod termínem vitamin B17. Nicméně působí na stejném principu. Ve světle prakticky dokonalé neschopnosti a odporu ortodoxní farmedicíny vyléčit rakovinu málokoho překvapí, že používání latrilu pro léčbu rakoviny vzbudilo a stále vzbuzuje vášnivou vlnu ortodoxního odporu.

12)          V kostce jde o to, že kyanvodík lne k vnitřní rakovinné buněčné stěně a svým elektrickým nábojem zvyšuje propustnost rakovinné buněčné stěny látkové výměně, specielně přístupu solí Cs, Rb a K.

13)          Je třeba přihlédnout k faktu, že takové studie jsou V USA a ve většině zemí možné až poté, co byli pacienti prohlášeni ortodoxní medicínou ze neléčitelné.

14)          Je celkem na snadě, že chlorid cesný bude působit na všechny anaerobické (kvasné) patologie v těle, podobně jako na anaerobické rakovinné buňky. Nelze se tedy divit, že dokáže daleko vice než vyléčit rakoviny. To se nutně týká mnoha bakterií, všech kvasinek, mnoha forem plísní a nejspíše i mnoha parasitů, specielně zacystovaných. 

15)          Typický alibistický závěr sloužící minimálně zachování si zaměstnání a zdraví, ale v mnoha případech i života autora. Naprosto logicky nelze s čistým svědomím jedním dechem tvrdit, že jsou sesbírana velice rozsáhlá data a zároveň, že je třeba dalších studií, duplikujících tato data.



Viac tu: http://bezvazdravi.webnode.cz/clanky/chlorid-cezny/
Vytvorte si vlastné stránky zadarmo: http://www.webnode.sk
Jeden přítel z Kanady se v e-mailu zmínil, že má známého s rakovinou prostaty. Ptal jsem se, proč nezkusí chlornan. Řekl, že se ho na to zeptá, a abychom to zkrátili, poslal jsem mu obálku s 50 gelovými kapslemi velikosti nula naplněnými chlornanem vápenatým z obchodu.V každém případě, ten muž v Kanadě využíval všech 50 kapslí asi ve 4 dnech, a pak mi zavolal a říkal, že se už cítí mnohem lépe, ale potřeboval by toho více, protože ještě není zdráv. Poslal jsem mu tedy ještě 50 kapslí, a nakonec volal, že se mu rakovina prostaty úplně vytratila, že je zdráv.
„Výzkumníci z McGill Cancer Center poslali 118 lékařům, expertům na rakovinu plic, dotazník k zjištění míry důvěry, kterou měli k terapiím, jichž běžně používali. Byli požádáni, aby si představili, že by sami dostali tuto nemoc, a kterou ze šesti současných experimentálních terapií by si v tomto případě vybrali. Odpovědělo 79 lékařů. 64 z nich řeklo, že by nesouhlasili s žádnou léčbou zahrnující cis-platinum - jednu z chemoterapeutických drog, kterou běžně používali - a 58 ze 79 těchto lékařů se domnívalo, že všechny v úvahu přicházející experimentální terapie jsou neakceptovatelné kvůli neúčinnosti a vysoké toxicitě chemoterapie."
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know the truth", Credence Publications, 2000)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one